Gabler Wildgerloskees
Smrtelná nehoda při výstupu k ledovci Gabler Wildgerloskees (Salcbursko)
Nehody v Alpách, 7. díl
Revizní inspektor ANDREAS SCHLICK, Alpská zásahová skupina Zell am See, horský vůdce se státní zkouškou, policejní horský vůdce, diplomovaný lyžařský instruktor, letový operátor u vrtulníků BM.I
Revizní inspektor STEFAN STADLER, Alpská zásahová skupina Zell am See, policejní horský vůdce
Popis a průběh nehody
27. srpna 2017, kolem 10. hodiny dopoledne, došlo v Zillertálských Alpách při výstupu na klasické cestě z chaty Zittauer Hütte na „Gabler“ k pádu šestičlenného lanového družstva po ledu. Žádný z členů družstva pád nepřežil. U pěti účastníků byla konstatována smrt již na místě nehody, jediný původně přeživší podlehl svým zraněním 10. září v nemocnici.
Skupinu tvořili členové sekce Burgkirchen DAV. Všichni byli muži ve věku 34 až 75 let, kteří se vydali společně na v programu sekce vyhlášenou túru na chatu Zittauerhütte. Túry se každý zúčastnil na vlastní zodpovědnost, jeden z účastníků byl pověřen organizací a vedením túry.
Šetření na místě nehody a vyprošťování mrtvých osob
V době nehody vystupovali stejnou trasou ještě jeden horský vůdce se dvěma hosty a další skupinu tvořili tři němečtí alpinisté. Ti všichni byli bezprostředními svědky pádu. Ihned po nehodě volali na tísňovou linku. I přes masivní nasazení záchranářů, na místě záchranné akce bylo pět záchranářských vrtulníků, se podařilo z celé šestičlenné skupiny vyprostit pouze jediného ještě žijícího člověka. Ten byl letecky dopraven do nemocnice.
Již při vyprošťování byl jeden ze záchranářů zraněn padajícím kamením na předloktí. Díky tísňovému volání bezprostředně po nehodě dostala zprávu o nehodě již v 10.10 hod i okresní policejní operační jednotka. Proto jsme byli my, revizní inspektoři, Andreas Schlick a Stefan Stadler jako členové Alpské zásahové skupiny (AEG) Zell am See vysláni k zásahu do Krimmlu. Toto rozhodnutí ale současně znamenalo, že pracovník, který měl právě po noční službě, byl povolán zpět. Stálá horská služba, jak je běžné v mnoha dalších rakouských spolkových zemích, v Salcbursku neexistuje. Pro nás to tím pádem znamená, že můžeme být do záchranné akce povoláni kdykoliv.
Již brzy po setkání v zásahové centrále horské služby v Krimmlu bylo jasné, že u této nehody jsou smrtelná zranění. Po rozhovoru s kolegy z místní příslušné policejní inspekce a s naším AEG vedoucím jsme nechali ihned přivolat na místo neštěstí policejní vrtulník Libelle Salzburg. Po krátkém průzkumu jsme byli vysazeni u chaty Zittauer Hütte, kde došlo k domluvě o dalším postupu. Bylo nám sděleno, že na místě smrtelné nehody se nachází ještě jeden záchranář. A ten musí být co nejrychleji z nebezpečné oblasti stažen – hrozilo zranění dalšího záchranáře padajícím kamením. Proto bylo rozhodnuto, že se nejdříve do tohoto nebezpečného úseku vydáme my, členové Alpské policie, abychom provedli potřebná šetření a zajistili dokumentaci a pokud to bude možné, provedli vyprošťovací práce. Kolem 11.45 hod. jsme byli na laně přesunuti jedním ze záchranných vrtulníků k místu, kde ležely oběti neštěstí.
Na místě jsme byli konfrontováni se situací, k níž nedochází tak často. Pod ledovým úbočím, respektive pod asi dva metry vysokou zlomovou hranou, leželo v uzavřené spáře několik do sebe zaklíněných lidských těl. Při bližším pozorování se nám podařilo zjistit, že se jedná o tři osoby, které jsou částečně zasypány kameny a kusy ledu a také svojí vlastní výstrojí. Vně od spáry ve směru pádu leželi vedle ještě dva další muži. Očividně jim v dalším sjíždění dolů zabránilo navázání na lano. Všichni byli navázáni na nepoškozeném laně, které se ale kolem nich ovinulo. Pouze navazovací uzel již vyproštěného těžce zraněného muže byl při vyprošťování rozříznut. I při nebezpečí hrozícím nad námi, které představovaly roztávající strmé ledy s postupně se uvolňujícími balvany, jsme zajišťovali fotografickou dokumentaci. Číslovali jsme těla zemřelých a také příslušné navazovací uzly.
Pak začalo vyprošťování. Po dobu vyprošťování byla ustanovena hlídka tvořená jedním horským záchranářem, který byl nahoře nad námi. Varoval nás hlasitým voláním před padajícím kamením. Za této situace jsme začali vyprošťovat tělo za tělem. Nebylo vůbec jednoduché těla uvolnit a rozdělit od sebe. Museli jsme například pomocí kladkostroje nadzdvihnout kámen, abychom byli vůbec schopni těla uvolnit. Protože se v průběhu záchranné akce očividně stále zhoršovalo počasí, bylo dodatečně ještě požádáno o další policejní vrtulník Libelle Tirol. Díky tomu mohlo být vyprošťování ukončeno kolem 15.30 hod. Bylo to v pravý čas. Kolem 17.00 hod. se nad Oberpinzgau přehnala jedna z nejhorších bouří celého léta 2017. Byla doprovázená intenzivním a dlouhým krupobitím.
Boční snímek terénu, kde došlo ke zřícení šesti osob ve směru výstupu, respektive z perspektivy směru trasy, kterou si lanová skupina při výstupu zvolila
Vyšetřování
Ještě během vyprošťování mrtvých byla ze záznamů v knize návštěv na chatě Zittauerhütte a pomocí kontaktu s německou policií určena identita všech členů skupiny. Identifikace byla potvrzena i průkazy a legitimacemi, které měli muži s sebou v batozích.
Současně byly zaprotokolovány výpovědi svědků nehody a prováděna další dotazování. Jeden ze svědků dokonce dal k dispozici i fotografie, které zachycují skupinu asi dvacet minut před nehodou, jak navázána na lano vystupuje vzhůru.
Z výslechů, dotazování a vlastního šetření tento kompletní popis nešťastné události
Členové skupiny měli rozdílné horolezecké znalosti a dovednosti. Zatímco minimálně tři účastníci už měli zkušenosti a dokázali mačky a cepín ovládat, zbytek byli nováčkové. To, že správce chaty upozorňoval účastníky na obtížné podmínky tohoto výstupu na Gabler (tvrdý led), mělo u účastníků aktivovat pocit nevhodnosti této túry.
Od začátku ledovce se skupina pohybovala připoutaná na třicetimetrovém polovičním laně v rozestupech mezi jednotlivými členy od 4 metrů do 6,5 metrů. Svědkové líčili, že ještě při navazování na lano jeden z účastníků vyjadřoval obavy ohledně proveditelnosti tohoto výstupu. A po navázání se skupina na začátku výstupu několikrát zastavovala. Bylo očividné, že se u několika členů vyskytly problémy s mačkami.
Při výstupu nakonec skupina došla poměrně vysoko a překročila skalnatý ostrůvek. Strmost ledu zde mohla být 36 až 38 stupňů. První tři členové družstva se již pohybovali v levém oblouku v linii pádu směrem k ledové koruně. To bylo místo zřetelného výmolu v ledu za balvanem. Zadní trojice ještě traverzovala. Ale ještě předtím, než první z lanového družstva dosáhl ledové koruny, došlo ve skupině k problémům. Podle svědků první muž na laně upadl a zjevně se pokoušel zachytit osoby nacházející se pod ním. Když pak druhý nebo třetí člen družstva díky tomuto kontaktu ztratil stabilitu, došlo ke stržení i ostatních a následkem toho se celá navzájem spojená skupina zřítila po 36 až 38 stupňů příkrém ledovém úbočí. V dráze pádu byl přitom větší počet do ledu zamrzlých kamenů. Podle terénu se dá usuzovat, že některé z kamenů, za něž se lano mohlo zachytit, byly vytrženy a zřítily se dolů i se skupinou. Podle svědků byl minimálně jeden z mužů katapultován do výšky. Nakonec skupina spadla do okrajové rozsedliny (s asi 2 metry vysokým ledovým výstupkem) a zůstala ležet. Podle provedených měření bylo zjištěno, že muž, který byl na laně navázán jako první, padal po úbočí více než 165 metrů.
Dráha pádu při pohledu shora
Jaké ponaučení z nehody vyplývá?
Po této události následovaly v různých médiích výpovědi mnoha odborníků ke správné nebo špatné technice, pro niž se skupina rozhodla. Nám z alpské policie takové hodnocení nepřísluší.
Co je v tomto případě ale velice nápadné a stojí za zamyšlení:
V oblasti, kde došlo k nehodě, se v té době nacházely tři skupiny. Každá z nich použila při výstupu rozdílný způsob navázání na lano:
- Skupina, u níž došlo ke smrtelnému neštěstí, se pohybovala navázaná na třicetimetrové lano. Vzdálenost mezi jednotlivými členy byla 4,10 až 6,50 metrů. Důležitý moment je, že polovina z účastníků neměla žádné zkušenosti se správným ovládáním maček a cepínu.
- Horský vůdce se dvěma hosty, kteří byli připoutáni na takzvaném „krátkém laně“. To znamená, že horský vůdce vedl hosty na laně ve velmi krátkých rozestupech a nepřipustil, aby se lano prověsilo. A proto v případě pádu jednoho z účastníků, mohl tento pád snadno a hned zachytit.
- Tři rovnocenní a zkušení horolezci. Ti se rozhodli zdolat ledovcový svah bez navázání na lano.
Ledové podmínky – každý led nemusí být stejný!
Při našem šetření na místě nehody, které jsme prováděli téměř ve stejném čase jako v den nehody ale o tři dny později, nám přišlo nápadné, že led na ledovci je navzdory velice přívětivé venkovní teplotě „jako sklo“.
Předchozího dne se vyskytovaly ještě srážky a přes noc se vyjasnilo. Tyto okolnosti byly potvrzeny i od ZAMG Salzburg. Podle záznamů o počasí a informací získaných při šetření se zjistilo, že podobná situace byla i v den nehody. V předvečer byla totiž ještě bouřka a v noci na další den, kdy došlo k nehodě, se vyjasnilo. Proto byl zřejmě povrch ledu v době nehody velmi tvrdý, tedy „jako sklo“ a tvořily se ledové plotny. Místo nehody bylo navíc v době nehody ještě ve stínu. To znamená, že když na takovémto terénu dojde k pádu, nevzniká při klouzání téměř žádný odpor třením. Muži připoutaní k lanu se tedy řítili dolů a jejich rychlost se zvyšovala téměř jako při volném pádu.
Tyto poměry na ledu byly pravděpodobně příčinou pádu s fatálními následky. Dokonce i ti, kteří jsou zběhlí v používání maček, musí za takovýchto podmínek jít velice koncentrovaně a nesmí si dovolit vůbec žádnou chybu.
Záchranná akce v součinnosti s několika vrtulníky
Konec vyšetřování
I přes takto dramatické okolnosti se jednalo z hlediska vyšetřování o technicky dobře zpracovatelný případ. A také to, že nakonec ze skupiny nikdo nepřežil, vedlo prokuraturu k rozhodnutí, že všechna další řízení byla zastavena.
Co ale zůstává, jsou dojmy z místa nehody, kontakty s rodinnými příslušníky a osobní zpracování těchto prožitků.
Nemůžeme vůbec souhlasit s mediálním humbukem, který se kolem každého takového případu rozpoutá.
Obvykle už krátký čas po ohlášení nehody, a to bylo i v tomto případě, ještě v úvodní fázi objasňování toho, co se stalo, se začaly objevovat informace v tisku. Takové informace ale vůbec nemohou být seriózní. To mohou být pouze dohady a spekulace. Zde je třeba vyslovit i podivení nad tím, že dokonce i organizace známé používáním modrého majáku bezprostředně poté, co se k nim dostane tísňové volání, informují media a tisk. To je velice neuctivé, nešetrné a neseriózní.
Lze si jen těžko představit, jaké to musí být, když se rodinní příslušníci z různých médií dozvídají podrobnosti o dramatickém neštěstí, které se německému alpskému spolku stalo v horách poblíž chaty Zittauerhütte. Rodiče přitom vědí, že mezi postiženými může být jejich manžel nebo syn. A potvrzení skutečnosti i toho, co se stalo, se jim pak dostane oficiální cestou až o několik hodin později. Především my, členové Alpské policie, ctíme povinnost a předáváme ke zveřejnění pouze ověřená fakta a nešíříme mezi veřejnost nějaké domněnky nebo polopravdy.
Doplnění od posádky záchranářských vrtulníků
MARTIN KRÖLL, velitel základny Alpin Heli 6, Pilot
Při neštěstí na Gableru bylo 27. 8. 2017 Zemskou centrálou Červeného kříže Salzburg v 10.11 hod. aktivováno pět nejblíže se nacházejících a na zásah připravených vrtulníků letecké záchranné lékařské služby. Na záchranné akci se podílely vrtulníky Christophorus 4 (ÖAMTC), Christophorus 6 (ÖAMTC), Alpin-Heli (ÖAMTC/SHS), Martin 6 (Martin – záchranná letecká služba) a vrtulník letecké lékařské záchranné služby Martin 4 (Martin – záchranná letecká služba). Podle informací se v okolí chaty Zittauer Hütte v Zillertalských Alpách pod vrcholem Gabler zřítilo pravděpodobně šest horolezců.
První vrtulník lékařské záchranné služby, který se objevil u chaty v 10.22 hod., byl Christophorus 4. Jelikož přesné místo nehody nemohlo být těmi, co nehodu ohlašovali, přesně popsáno, muselo být místo neštěstí posádkou vrtulníku Christophorus 4 lokalizováno ze vzduchu. Tím se získal detailní obraz o neštěstí.
Bylo zjištěno, že přistání na místě nehody není možné. Současně bylo u chaty nalezeno místo pro mezipřistání. Jak bylo při „High Reconning“ (průzkumném letu nad místem záchranné akce) posádkou ze vzduchu zjištěno, jednalo se o terén, kde hrozí padání kamenů. Bylo tedy nutné postarat se o vlastní bezpečnost posádky vrtulníku. Proto byl jeden ze záchranářů dopraven vrtulníkem Christophorus 4 k místu nehody zavěšen na laně. A tam pomocí dvou ledovcových šroubů zavrtaných do ledu vybudoval stanoviště pro další záchranáře. Při další otočce vrtulníku Christophorus 4 byl k místu nehody dopraven lékař záchranné služby a pomocí Alpin-Heli 6 další záchranář.
V mezidobí se na místě mezipřistání u chaty Zittauer Hütte objevily další přivolané vrtulníky lékařské záchranné služby. Místem nehody (místo nálezu zřícených horolezců) byla uzavřená okrajová trhlina v nadmořské výšce 2774 metrů, která byla hluboká asi 2 až 2,5 metru. V okolí místa záchranné akce bylo mnoho v ledu zamrzlých, ale volných kamenů, které díky vzrůstajícím denním teplotám hrozily uvolněním a pádem. Nebezpečí uvolnění těchto kamenů se zvyšovalo každým okamžikem.
Posádka po příletu k místu nehody, po vyhodnocení celé situace, po zjištění počtu pravděpodobných obětí a pak také s ohledem na vzrůstající nebezpečí pádu kamenů rozhodla, že nejprve musí být rychle vyproštěn jediný horolezec, který žil.
Krátce potom, co záchranáři a pacient zavěšený na padesátimetrovém laně odletěli směrem do údolí, uvolnil se nad místem neštěstí kus skály, který byl původně přimrzlý k ledu a který měřil asi 50 x 50 cm. Kámen se s rachotem řítil dolů po svahu směrem k místu, kde byli ostatní lékaři záchranné služby a letečtí záchranáři. Jednoho z leteckých záchranářů tento úlomek skály zasáhl a poranil ho na paži a na předloktí. Naštěstí ale postižený záchranář utržil pouze pohmožděniny.
Jednalo se o záchrannou akci, která není běžná a navíc to byla akce s obzvláště tragickým koncem, která vyžadovala pro všechny piloty a záchranáře velké úsilí a perfektní koordinaci. Nasazení záchranných vrtulníků v takovéto nadmořské výšce za vysokých teplot ztěžovala ještě hustota vzduchu. Z pohledu pilota proběhla ale součinnost mnoha záchranářských a policejních vrtulníků na relativně malé přistávací ploše a v omezeném vzdušném prostoru na výbornou.
Text: Andreas Schlick, Stefan Stadler
Překlad: Kateřina Homutová, Ladislav Jirásko
Autorizace: Ladislav Jirásko
Foto: Alpinpolozei