Místo nehody z vrtulníku záchranné služby, foto Klaus Schwarzenberger
Pád pod vrcholem Großer Möseler
Nehody v Alpách, 11. díl
MATHIAS PFUND, policejní vysokohorský alpinista Alpské zásahové skupiny Schwaz
KLAUS SCHWARZENBERGER, letecký záchranář, člen posádky vrtulníku Christophorus 1 - Innsbruck
MATHIAS PFUND:
Tříčlenné lanové družstvo a jeho dvousetmetrový pád po uvolnění sněhové desky.
Při vysokohorské túře na vrchol Großer Möseler v Zillertállských Alpách zranila lavina tři osoby. Jednomu členovi postižené tříčlenné skupiny se podařilo zavolat záchrannou službu a tím byla aktivována záchranná akce.
1. května 2018 podnikli tři kondičně dobře vybavení přátelé z jižního Tyrolska (ve věku 32, 33 a 35 let) vysokohorskou túru na italské straně Zillertalských Alp, jejich cílem byl vrchol třítisícovky Großer Möseler (3480 m).
Na túru vyrazili na skialpových lyžích v časných ranních hodinách, přibližně ve čtyři hodiny ráno, od vodní nádrže Nevesstausee v Jižním Tyrolsku. Stoupali severním směrem k rakousko-italské hranici na vrcholek Möseler Kopf (3390 m). Z vrcholu pak následně sjížděli na lyžích po ledovci Schlegeiskees ve směru Felsköpfl (2985 m). Po ledovci Furtschaglkees pak pokračovali ve výstupu směrem na Großer Möseler. Přes zasněžený ledovcový zlom vystoupali až ke zledovatělému úbočí pod severozápadní stěnu Großer Möseleru. Severozápadní stěnou pak následně lezli jako tříčlenné družstvo podél tzv. „nebeského žebříku“ (Himmelsleiter) směrem na vrchol.
Zpráva o lavinové situaci a počasí
Pro uvedené dny byl dle zprávy LWD (LawinenWarnDienst) Tirol vyhlášen pro oblast severních Zillertalských Alp stupeň lavinového nebezpečí 1 až 2. Současně bylo vyhlášeno zvýšené lavinové nebezpečí v zastíněných svazích ve výšce nad 2500 metrů.
1. května 2018 vál mírný až svěží vítr z jihu až jihozápadu, bylo oblačno s převládajícím difuzním světlem.
Postup družstva
Jednotliví členové tříčlenného lanového družstva prošli uspořádaně na mačkách a s cepíny jeden za druhým strmým zledovatělým strmým úsekem, tzv. „nebeským žebříkem“ (Himmelsleiter), v severozápadní stěně vrcholu Großer Möseler. Lyže měli všichni připevněné na batozích. Nad ledovcovým zlomem, kde se terén už trochu zmírňuje, pokračovali po zasněženém ledovci ve výstupu s mačkami na napjatém laně bez mezijištění.
Großer Möseler a místo nehody
Popis nehody
Během popisovaného výstupu v nadmořské výšce 3412 metrů se kolem desáté hodiny v asi třicet pět stupňů příkrém terénu uvolnila nad skupinou třicet až čtyřicet metrů široká sněhová deska s výškou odtrhu mezi deseti až třiceti centimetry. Všichni tři členové lanového družstva byli touto sněhovou deskou strženi a zřítili se přes ledové úbočí a ledovcový zlom a přes příkrý sráz v oblasti „nebeského žebříku“ (Himmelsleiter) přibližně do dvousetmetrové hloubky směrem k ledovci Furtschaglkees. Alpinisté se po pádu zastavili na konci strmého úbočí v nadmořské výšce přibližně 3 200 metrů.
Všichni tři byli sněhem zasypáni pouze povrchově, utrpěli ale částečně i těžká poranění. Všichni členové skupiny měli výbavu potřebnou pro případ nouze, měli helmu, sedák a mačky. Jeden z nich byl schopen ze svého mobilního telefonu přivolat záchranáře.
Záchranná akce
Operační středisko Tirol (Tyrolsko) vyslalo na místo vrtulníky lékařské záchranné služby „Alpin 5“ a „Christophorus 1“. Posádky vrtulníků prováděly na místě nehody vyprošťovací a záchranné práce zraněných. Zranění byli dopraveni na nepříliš vzdálené parkoviště u nádrže Schlegeisstausee – zde mohli vrtulníky bez problémů přistát a zde bylo provedeno prvotní ošetření všech zraněných. Po ošetření byli pak všichni tři alpinisté transportováni do nemocnic – na kliniku Murnau v Německu, na kliniku v Innsbrucku a do nemocnice BKH ve Schwazu.
Horní hrana odtrhu sněhové laviny ve výšce 3412 m
Zranění
Prvolezec, který se pohyboval úplně vpředu (33 let), utrpěl kvůli pádu těžká zranění: polytrauma – byl v bezvědomí, měl zlomenou stehenní kost, zlomeninu pánve, zlomeniny v obličejové části, atd.
Druhý člen lanového družstva (35 let) utrpěl také těžká poranění: trauma lebky a mozku, frakturu horní části pravé paže, kontuzi plic, frakturu jamky kyčelního kloubu na pravé noze.
Třetí horolezec (32 let), poslední člen lanového družstva, byl zraněn pouze lehce: měl zhmožděniny hrudního koše a svalů na levé straně těla, měl pohmožděn hlezenní kloub a měl oděrky a pohmožděniny na spodním rtu.
Šetření prováděná na místě nehody
Současně s vysláním obou vrtulníků lékařské záchranné služby byly do akce nasazeny záchranná služba Schwaz, vrtulník BMI „Libelle Tirol“ a alpská záchranná skupina AEG Schwaz – ty měly za úkol provést na místě nehody povinná šetření. Přílet na místo nehody vyžadoval od pilota kvůli silnému větru a difuznímu světlu hodně letecko-technického umu. Po několika pokusech mohl být letový operátor vysazen na místě nehody a mohl tak posbírat různé předměty, které patřily zraněným horolezcům.
Na místo mezipřistání u nádrže Schlegeisstausee mezitím přiletěl i vyšetřující okresní inspektor z Pfundu. Jeho úkol byl pokusit se shromáždit potřebné informace a promluvit s účastníky nehody.
Jeden ze zraněných mohl ještě tentýž den opustit ambulantní nemocniční ošetřovnu. Další dva zranění se zotavili a uzdravili až po několikatýdenní/několikaměsíční rehabilitaci.
Horní hrana odtrhu sněhové laviny a přibližná trasa pádu lanového družstva
KLAUS SCHWARZENBERGER:
Záchranná akce od vrcholem Großer Möseler
1. květen 2018 nabízel, přinejmenším v dopoledních hodinách, ještě docela vhodné počasí pro rozličné alpinistické aktivity v oblasti alpských hřebenů. Podmínky pro túry byly stabilní, a také proto se tehdy v tyrolských horách pohybovalo velké množství alpinistů.
Už v ranních hodinách došlo v oblasti Alp k několika nehodám a většina vrtulníků záchranné služby v Tyrolsku byla nasazena do akcí při různých druzích zásahů.
Volání o pomoc a přílet vrtulníku
Pozdě dopoledne bylo v operačním středisku přijato nouzové volání z oblasti vrcholu Großer Möseler. Podle prvních informací se ze severozápadní stěny zřítili tři horolezci, z nichž jeden byl těžce zraněn, jeden utrpěl lehká zranění a třetí zůstal nezraněn. Operační středisko aktivovalo ihned oba záchranářské vrtulníky z Hintertuxu (Alpin 5) a z Innsbrucku (Christophorus 1) – vzhledem k místu nehody to byly nejbližší záchranářské jednotky. Následně byly povolány i letecká policie a místní záchranné jednotky sídlící v Ginzlingu a Mayrhofenu.
Vrtulník letící z Hintertuxu se objevil na místě nehody asi po deseti minutách od zavolání a posádce se naskytl následující obraz: Tříčlenné lanové družstvo se nacházelo pod severozápadní stěnou Großer Möseleru na méně svažité části ledovce pod tzv. „nebeským žebříkem“ (Himmelsleiter). Všichni tři postižení byli v nadmořské výšce asi 3100 metrů. Bylo zřejmé, že došlo k pádu. Jejich věci byly rozeseté ve velkém okruhu kolem místa nehody. Jedna z osob ležela nehybně ve sněhu. Panovaly difuzní světelné podmínky, z jihu pronikal přes hřeben vítr, který dosahoval v nárazech až 80 km/hod – byl tedy dosti silný.
Záchranná akce
Jak bylo oznámeno ve zprávě o počasí, došlo ke zhoršení povětrnostní situace a sílící vítr byl důvodem k tomu, aby se pro provedení záchranné akce učinila rychlá rozhodnutí. Kvůli povětří a nárazovému větru bylo nutné zrušit přílet helikoptéry s lanem. Aby se ušetřila hmotnost vrtulníku, posádka nejprve přistála na parkovišti u nádrže Schlegeisstausee a zde vyložila vše, co nebylo potřeba bezprostředně pro záchranné práce. Následujícím krokem bylo, že letečtí záchranáři s lékařkou letecké záchranné služby byli i s celou výbavou potřebnou pro záchrannou akci vyloženi v blízkosti místa nehody.
Mezitím dorazil k místu nehody také vrtulník Christophorus 1 z Innsbrucku. Posádka dostala vysílačkou z Hintertuxu hlášení o poloze zřícených alpinistů.
U jednoho ze tří pacientů diagnostikovala lékařka záchranné služby polytrauma s akutním B-problémem (ventilace, popř. Breathing). Zbylí dva byli na první pohled zraněni pouze lehce. Kvůli exponovanosti a kritické situaci těžce zraněného pacienta se posádka rozhodla pro tzv. crash-záchranu. To znamená, že místo toho, aby se pacient stabilizoval přímo na místě nehody, je na místě nehody provedena pouze nezbytná první pomoc a ihned poté je zraněný přemístěn na bezpečnější místo (v tomto případě místo pro mezipřistání). Proto byl k místu nehody dopraven i letecký záchranář z C1. Ten pomáhal při prvotním ošetření a při nakládání. Pilot a lékař záchranné služby vrtulníku C1 přebírali transportované pacienty a poskytovali jim další ošetření.
Stroj z Innsbrucku poté přistál na parkovišti u přehrady Schlegeisstausee, kde bylo zřízeno místo pro mezipřistání. Krátce nato se na tomto místě pro mezipřistání objevil také vrtulník Alpin 5. Mezitím vrtulník letecké policie doletěl na místo přistání u stanice horské záchranné služby v Mayrhofenu, kde záchranáři připravili vše pro metodickou záchranu.
Na místě nehody probíhala kyvadlovým způsobem přeprava obou lehce zraněných pacientů k místu mezipřistání, kde byli lékařem záchranné služby ošetřeni. Během dvou dalších letů se prováděla nejdříve přeprava pacienta s polytraumatem za přítomnosti lékařky záchranné služby a při druhém letu byli na místo mezipřistání dopraveni i letečtí záchranáři.
Na místě mezipřistání se vše soustředilo na ošetření pacienta s polytraumatem. Poté, co se u něj podařilo úspěšně zastavit krvácení a zavést narkózu, přemístil tým z Innsbrucku pacienta do úrazové kliniky v Murnau (Innsbruck nemohl zraněného přijmout kvůli jiným třem pacientům přijatým krátce před touto nehodou). Další dva pacienty (jedna osoba téměř nezraněna) přemístila posádka z Hintertuxu do okresní nemocnice ve Schwazu.
Sepisování nehody, jakožto i vyproštění věcí patřících alpinistům, se ujala letecká policie společně s dvěma horskými záchranáři.
Místo nálezu alpinistů a jejich rozptýlená výstroj a výzbroj, foto Klaus Schwarzenberger
Dodatečný rozbor
Z pohledu leteckých záchranářů lze toto nasazení hodnotit tak, že se v rámci možností provedlo maximum toho, co se pro záchranu zraněných dalo udělat. Jen díky získané bezpečnostní rezervě (vyprázdnění vrtulníku), díky rozhodnutí o rychlé evakuaci a díky absolutně vynikajícím leteckým výkonům zúčastněných pilotů se zabránilo zdlouhavému zachraňování. Šance na přežití zraněných osob se tak podstatně zvýšily.
Příjem digitálního radiotelekomunikačního signálu je v oblasti nehody velice špatný, proto byla komunikace směrem mimo oblast nehody možná jen v pouze omezené míře. Složky horské záchranné služby mohly být o úspěšně provedené záchraně podrobně informovány a o aktuálním stavu věcí informovány až po provedení celé akce. Pro posádky vrtulníků bylo ale důležité na místě vědět, že mohou převzít a provést záchranu lidí z místa nehody.
Crash-záchrana versus promyšlený zásah
Posádky záchranářských vrtulníků musí při takovýchto akcích provádět mnoho rozhodnutí během několika málo okamžiků. Tato rozhodnutí bývají často na hranici proveditelnosti. V konečném důsledku je nejdůležitější způsob provedení záchranné akce. Musí se správně vyhodnotit, zda posádka zvládne záchranu pomocí vlastních prostředků. Často se přistupuje k tomu, že v místě nehody (popř. nedaleko od ní) pendlují horští záchranáři, kteří pak provádějí záchranu v případě nouze ne ze vzduchu, ale ze země. K takovéto situaci může dojít, když se rapidně zhorší povětrnostní podmínky a je potřeba využít krátké časové okénko, které pro přílet vrtulníku existuje, než se situace ještě zhorší a záchranu leteckou cestou úplně znemožní. Cílem musí vždy být, aby toto časové okénko bylo využito optimálně pro pacienta. To znamená, že pokud jsou jeho zranění životu nebezpečná, má definitivní přednost co nejrychlejší záchrana. Naproti tomu u lehčích zranění faktor času není tak rozhodující. Pro posádku vrtulníku je vždy důležité, aby měla rozmyšlen i variantní plán B, který posádka vrtulníku uskuteční pouze v případě nouze. Proto stejně, jak tomu bylo v tomto případě, je zásadní, aby horští záchranáři setrvali na místě příjezdu/příletu a aby byli v případě nutnosti schopni pomoci při záchraně. A aby se záchranou ze země zbytečně neztrácel čas.
Limitující povětrnostní faktory pro vrtulník
Speciálně v Tyrolsku jsme, pokud se týká rychlé letecké lékařské záchranné služby, hodně zhýčkaní. Zpravidla to v jakýkoliv moment trvá jen pár minut a vrtulník letecké záchranné služby již bývá k dispozici. To vede často k tomu, že se záchrana ze vzduchu považuje za něco naprosto samozřejmého. Stále přesnější a přesnější modely počasí a předpovědi přispívají k tomu, že časová okénka, která se dají pro záchranu využít, jsou opravdu využívána v maximální možné míře. Nikdo se nezabývá rád možnými katastrofickými scénáři. Přesto toto uvádím proto, aby každý pochopil a vnímal, že v takovýchto kritických případech často bývá na rychlou záchranu jen velmi málo prostoru.
Na tomto místě bych chtěl vyjádřit svůj dík paní doktorce Juttě Wechselbergerové, hlavní lékařce rychlé záchranné služby Alpin 5, a Stefanovi Pichlsbergerovi, vedoucímu leteckému záchranáři Alpin 5, za jejich účinnou podporu při tvorbě tohoto článku.
Text: Mathias Pfund, Klaus Schwarzenberger
Překlad: Kateřina Homutová, Ladislav Jirásko
Foto: Klaus Schwarzernberge, Alpinpolizei Tirol