LAVINOVÁ NEHODA NA HOCHFERNERSPITZE

LAVINOVÁ NEHODA NA HOCHFERNERSPITZE
Nehody v Alpách, 1. díl

Hochfernerspitze (3463 m) je jeden z nejvyšších vrcholů v Zillertálských Alpách. Leží na hlavním alpském hřebenu na italském území v Jižním Tyrolsku, státní hranice mezi Rakouskem a Itálií vede asi 500 metrů severovýchodně od vrcholu. Ve výšce nad 2500 metrů jsou stěny pokryté ledovcem. Délka ledovce na severozápadní stěně je až 950 m. Obtížnost výstupu stěnou je udávána jako velmi těžká ledovcová túra, strmost stěny se pohybuje mezi 45° až 80°.

Túra a popis nehody
V sobotu 22. října 2016 se brzo ráno vydali čtyři horolezci z Jižního Tyrolska údolím Pfitschertal, jejich cílem byl vrchol Hochfernerspitze. Výstup chtěli uskutečnit severní stěnou sousedního vrcholu Grießferner. Tento záměr sdělili předchozího večera svým kamarádům. Jak se v průběhu záchranných akcí ukázalo, změnili původní program a výstup prováděli přímo severní stěnou Hochfernerspitze.
Auto zaparkovali na silnici na sedlo Pfitscher-Joch a v 7:38 se vydali na cestu směrem k bivaku Günthera Messnera. Postupovali plynule kupředu a už v 8:24 se nacházeli krátce před nástupem do stěny. Výborně vybavení horolezci se rozdělili do dvou týmů. Rozhodli se, že výstup stěnou zahájí bez použití lana. Lano měli pro jistotu kolem ramen, aby bylo v případě potřeby po ruce. Krátce po 11. hodině měla první dvojice nejobtížnější pasáže za sebou. Dostali se do rovnějšího terénu pod vrcholem, druzí dva měli trochu zpoždění.
V 11:08 uvolnil alpinista, který byl nejvýše, menší lavinu. Ta strhla vedoucí dvojici. Oba alpinisté byli později nalezeni asi 84 m a 100 m níže v ledovcových trhlinách, byli částečně nebo úplně zasypáni. Následně se uvolnila ještě jedna lavina, která strhla i druhou dvojici alpinistů. Ti dva byli strženi až k patě stěny. Lavina byla přibližně 50 metrů široká a 300 metrů dlouhá. Maximální mocnost laviny byla dva metry. Také tito dva horolezci byli částečně nebo úplně zasypáni. Všechny postižené se podařilo po náročné záchranné akci, která trvala několik dní, nalézt a vyprostit bohužel již mrtvé.
Protože neexistovali žádní očití svědci neštěstí, vyvolali poplach znepokojení rodinní příslušníci a přátelé až teprve krátce před půlnocí. Zbytky stop jednoho z nešťastníků poskytly přesná data o výstupu a také i o pádu.

Povětrnostní podmínky, lavinové nebezpečí
Uvedený den bylo oblačno, chvílemi i problesklo slunce a bylo větrno. Nově nasněžilo před nehodou 14. října a pak také mezi 17. a 19. říjnem. 16. října došlo v horní části severní stěny Hochfernerspitze k pádu laviny, přičemž tři přítomní horolezci měli veliké štěstí, že lavinu pohltila velká ledovcová trhlina, která se nacházela nad nimi. Horolezci zavolali pomoc a z daného místa byli posléze odtransportováni helikoptérou. V ten samý den jako popisovaná nehoda zasypala lavina na 9 km vzdáleném Olpereru jiné dva horolezce.

Vyhlášení poplachu, telefon pohřešovaného
Horská záchranná služba Sterzing (Jižní Tyrolsko) dostala z oblastní centrály tísňového volání hlášení v sobotu 22. října 2016 ve 23:24 hodin. Hlášení k vyhlášení záchranné akce znělo: „Pátrání po nezvěstných Pfitscher Joch/Grießferner; jsou pohřešováni tři horolezci, kteří se vydali na severní stěnu Grießferneru.“
O půlnoci vyrazilo 13 mužů do údolí Pfitschertal. Předem bylo rozhodnuto, že se budou prohledávat jen spodní oblasti stěny a že se nebude stoupat do severní stěny. Riziko se zdálo být příliš velké. Na parkovišti u třetí zatáčky na silnici na sedlo Pfitscher-Joch bylo nalezeno auto zmizelých horolezců. Na jeden z mobilních telefonů zmizelých horolezců sice šlo zavolat, nikdo ho však nezvedal. Na ostatní telefony se nebylo možné dovolat. Fungující telefon byl registrován v síti rakouského poskytovatele telefonních služeb, síť je částečně dostupná v horní části Hochfernerspitze a na sestupové trase. Tato okolnost umožnila záchranářům, aby zkontrolovali nejen trasu výstupu, ale i trasu sestupu.

Popis záchranné akce
Na cestě k bivaku se daly částečně rozpoznat stopy, místy byly ale již špatně viditelné. Kousek pod bivakem zahlédl jeden ze záchranářů v severní stěně Hochfernerspitze cosi reflexního, lesklého. Hledající skupiny se rozdělily na ty, co budou prohledávat severní stěnu Grießferneru a severní stěnu Hochfernerspitze. Kolem 03:15 byli nalezeni ve spodní části severní stěny Hochfernerspitze dva horolezci. Jeden z nich byl částečně a druhý úplně zasypaný. Odlesky pocházely z reflexních pruhů na kalhotách jednoho z nešťastníků. Skupina postupující ke Grießferneru se poté proto otočila a pomáhala s hledáním v severní stěně Hochfernerspitze. Kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám a rostoucímu riziku bylo pátrání přerušeno. Záchranáři se schovali do blízkého bivaku a vyčkali na denní světlo, aby mohli nalezené horolezce za pomoci vrtulníku vyprostit a aby mohli pokračovat v dalším pátrání. Tým, který prohledával sestupovou trasu, se vrátil poté, co došel na chatu Hochfeilerhütte.
Kolem 5:30 dostala záchranná služba hlášení, že se domů nevrátil ještě jeden horolezec, který byl kamarádem předchozích tří a není na telefonu k dosažení. Až do tohoto okamžiku se podle poplachového hlášení předpokládalo, že zmizely pouze tři osoby.
Mezitím probíhaly přípravy na hledání druhých dvou zmizelých. Byli nasazeni lavinoví psi a povoláni další horští záchranáři ze sousedních záchranných stanic. Ráno byla těla dvou nalezených horolezců odvezena záchranářským vrtulníkem Pelikan 2 (PS) ze stěny. Pátrání v lavinovém poli se poté zintenzivnilo. Protože bylo ale na laviništi neustále slyšet charakteristické „praskání“, bylo rozhodnuto, že počet záchranářů bude z bezpečnostních důvodů snížen na minimální funkční počet. Brzy odpoledne bylo jisté, že se další dva pohřešovaní nemohou v prohledávané oblasti nacházet.
Tento den bylo počasí velmi špatné, horní část stěny byla zahalena do mlhy, takže mohla být za pomoci vrtulníku prozkoumána pouze její malá část. A nebylo ani možné udělat si přesnější obrázek o hrozícím nebezpečí a padajícím ledu.
Odpoledne byla s prosbou o pomoc při pátrání kontaktována REGA (švýcarská záchranná letecká služba), která vlastní helikoptéru s přístrojem IMSI Catcher (toto zařízení umí vypátrat místo, kde se nachází funkční mobilní telefon). Hledání Švýcarů bylo ale bezvýsledné, mobilní telefon se nepodařilo lokalizovat. Po setmění bylo pátrání přerušeno. Kvůli negativním výsledkům při pátrání po lokalizaci mobilního telefonu se vedení zásahu více soustředilo i na možnost, že oba pohřešovaní při sestupu spadli do trhliny v ledovci nebo že byli zasypáni dosud neobjevenou lavinou. V pondělí ráno se v pátrání pokračovalo. Aby se riziko číhající v obtížném terénu na záchranáře co nejvíc zmírnilo, prohledávala se stěna ze vzduchu pomocí přístroje RECCO R9 (lehký radar o rozměrech obvykle 15 x 50 cm, který se využívá pro hledání zasypaných vybavených lavinovým vyhledávačem). Hledání opět komplikovaly mlha a velmi silný vítr. Znova byla prohledávána i pravděpodobná sestupová cesta. Posádka vrtulníku se však musela kvůli prudkým nárazům větru dosahujícího síly orkánu a kvůli mlze vrátit z výšky 3300 metrů. Protože se počasí neustále měnilo, mohly být ze vzduchu prohledány pouze dílčí části celé oblasti. Až do doby, než se setmělo, zůstávalo hledání bezvýsledné. Večer byla požádána o pomoc pro pátrání po pohřešovaných i tyrolská alpská policie vybavená rovněž IMSI Catcherem.
V úterý v prohledávaném prostoru pršelo a cáry mlhy zasahovaly až do údolí. Na pokračování zásahu nebylo ani pomyšlení. Den byl proto využit k tomu, aby se zjištěná data mobilního telefonu jednoho z postižených, který stále ještě fungoval, zaznamenala do mapy. Podle získaných výsledků bylo zjištěno, že se telefon nacházel na úplně jiném místě, než se prohledávalo. To jen potvrdilo indicie záchranářů, že oba pohřešovaní se v prohledávané oblasti nenachází. Na rakouské straně prohledávané oblasti bylo tento den díky suchému a teplému fénu počasí lepší, a proto zde mohl být nasazen policejní vrtulník rakouského ministerstva vnitra vybavený IMSI Catcherem.
Podle dat mobilního telefonu se došlo k závěru, že „pohřešovaný“ mobilní telefon se zřejmě musí nacházet v oblasti severní stěny Hochfernerspitze. Při pokusu o přesnější lokalizaci však již nebylo možné přijmout žádný signál, protože baterie mobilního telefonu čtvrtý den vypověděla službu.
V úterý večer se vedení záchranářů dozvědělo, že jeden ze zmizelých používal přilbu s RECCO-reflektory. Na středu bylo předpovídáno lepší počasí. Proto byla na středu pro oblast jižního Tyrolska ohlášena premiéra použití nového zařízení pro hledání pohřešovaných osob – poprvé zde byl nasazen přístroj RECCO SAR (radarové zařízení cylindrického tvaru o rozměrech 60 x 60 cm a váze 60 kg připevněné na vrtulník). Přístroj byl předtím jihotyrolské horské záchranné službě představen jen krátce a proškolení pro práci s ním bylo původně připraveno až na následující dny. Protože se ale v tomto případě nedalo čekat, byla krátká instruktáž provedena v předvečer akce telefonickou domluvou s technikem ze Švédska. Ve středu dopoledne pak bylo s přístrojem započato hledání v severní stěně.
Krátce po zahájení hledání byl zachycen signál. Ihned byl povolán záchranný vrtulník P2, aby provedl záchrannou akci. Do oblasti odletěli dva horolezci vybavení lehkým přístrojem RECCO R9. Podmínky pro akci byly dosti obtížné (trhliny a strmá ledovcová stěna), přesto se po pečlivém hledání podařilo jednoho z pohřešovaných lokalizovat. Tento horolezec byl zapadlý do trhliny v ledovci a byl zčásti zasypán. Po jeho vyzdvižení odletěli do stěny další čtyři záchranáři. Měli prohledat lokalitu v okolí aktuálního místa nálezu pomocí RECCO R9. Toto hledání však bohužel bylo bezvýsledné. Poté záchranáři odletěli ze stěny a znovu se začalo s prohledáváním pomocí RECCO SAR. Po krátké době (v 14:20) se opět ze stěny ozval signál. V tomto momentu se ale v oblasti vytvořila mlha, která zabránila posádce v dalším pátrání. Až v 17:10 se počasí zlepšilo natolik, že záchranáři opět odletěli ke stěně. Po delším hledání se přístrojem RECCO R9 podařilo lokalizovat i čtvrtého horolezce a určit jeho přesnou pozici pomocí lavinové sondy. Nacházel se v trhlině a byl zasypán asi dvoumetrovou vrstvou sněhu. Pak se opět náhle objevila mlha. Přesto se po jejím rozpuštění ještě před setměním podařilo posádce díky mistrovskému výkonu pilotů P2 odletět ze stěny i s nalezenými těly horolezců.
Na popisované pátrací akci se podílelo celkem pět vrtulníků, pět lavinových psů a padesát záchranářů.

Poučení
Nezávisle na vytyčeném cíli, ročním období, kondici a zkušenostech alpinistů platí to, že při plánování a realizaci túr ve vyšších polohách se musí vždy brát v úvahu i nebezpečí pádu laviny.
Zvláště na vysokohorské túry, které jsou vedeny místy vystavenými větru, je třeba pohlížet jako na túry velice rizikové. Navíc mix tvořený skalnatým a ledovcovým podkladem často způsobuje, že lze někdy velmi obtížně posoudit strukturu sněhové pokrývky pokrývající tento podklad.

text: Kuratorium für alpine Sicherheit, Innsbruck
překlad: Kateřina Homutová, Ladislav Jirásko
foto: ilustrační fotografie – LWD Tirol, Lumír Drápal a archiv lidé&HORY