Jak nebezpečné jsou feraty?
Nehody v Alpách, 9. díl
ALEX WALPOTH, horský záchranář a aspirant na horského vůdce, diplomant na Univerzitní klinice úrazové chirurgie v Innsbrucku
MATHIAS HASELBACHER, odborný zdravotní referent spolkového sdružení Rakouské horské záchranné služby; Univerzitní klinika úrazové chirurgie v Innsbrucku
REGINA STERR, geografka, Alpská statistika nehod, Kuratorium pro bezpečnost v horách
PETER MAIR, lékař horské a letecké záchranné služby Univerzitní kliniky pro anestezii a intenzivní péči v Innsbrucku
Lezení po zajištěných cestách patří zcela jistě k těm druhům alpinistických disciplín, které zažívají i nadále velký rozmach. Dokládá to nejen vzrůstající počet zájemců věnujících se těmto sportovním aktivitám a každoroční nárůst nových, stále obtížnějších a extrémnějších ferat, ale i nepřetržitě stoupající počet záchranářských zásahů na feratách.
Opakovaně bylo poukazováno na to, že každý pád na zajištěné cestě je spojen s vysokým rizikem těžkého zranění:
„... pád na feratě je – oproti pádu při sportovnímu lezení – většinou spojen se zraněním.“ Souprava pro zajištěné cesty je pouze vybavením pro případ nouze. Velký pádový faktor, tj. velmi tvrdý náraz při zachycení pádu soupravou pro zajištěné cesty, i když je zmírněn pádovým absorbérem (tlumičem pádu), není srovnatelný s pádem do pružného lana při sportovním lezení. Vždy je zdůrazňováno, že i při použití zmíněné jisticí techniky je pád na feratě rizikem, které ohrožuje život, a že při takovémto pádu může dojít při nárazu při zachycení pádu ke smrtelnému zranění.
Dalším významným momentem je, že se málo ví a není příliš prozkoumané to, jak dalece může zátěž srdečního oběhového systému při lezení po feratách ohrožovat netrénované nebo k riziku náchylné lezce. Dodnes neexistuje dostatečné množství fundovaných dat k lékařským aspektům v případě nehody, ke které dojde na feratě. Cílem předkládané analýzy nehod na tyrolských feratách je to, abychom si rozšířili naše povědomí o druhu, příčinách a stupních zranění i o lékařských záchranných akcích na zajištěných cestách.
Metodika
Předložená analýza je postavena na rozboru všech známých nouzových situací a nehod, ke kterým došlo v Tyrolsku v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2016. Analýza je postavena jak na statistickém vyhodnocení nehod, které bylo vypracováno Kuratoriem pro bezpečnost v horách a Horskou policií, tak i na anonymizovaných záznamech tyrolské horské záchranné služby, letecké záchranné služby Christophorus a Univerzitní kliniky úrazové chirurgie v Innsbrucku.
Výsledky analýzy
I. zásahy při vyprošťování feratistů při nouzových situacích
Ve zkoumaném období bylo na feratách evidováno celkem 340 nehod, účastníky těchto nehod bylo celkem 467 osob (obr. 1). U 178 z celkového počtu evidovaných nehod (s třemi sty účastníky) se nejednalo o nehody v užším smyslu slova. Byly to nouzové situace, při kterých bylo nutné zajistit vyproštění lezců na feratách v kritických situacích (jednalo se o nezraněné osoby, které nebyly schopné vlastními silami dál pokračovat v túře). Účastníci těchto nehod byli všichni úplně zdraví a nebylo třeba u nich zajišťovat žádné lékařské ošetření. U zbývajících 162 evidovaných nehod (se 167 zúčastněnými osobami) se jednalo o skutečné nehody nebo z medicínského hlediska o případy, kde bylo potřeba lékařsky zasahovat – po pádu nebo při akutním onemocnění. Předkládaná analýza se zabývá vyhodnocením nehod právě jen těchto 167 osob.
II. zásahy záchranné služby při zranění nebo onemocnění lezců na feratách
a) Události, při kterých došlo k těžkým zraněním a ke smrtelným následkům
Posuzují-li se stupně zranění, k nimž při nehodách došlo (obr. 2), tak více než dvě třetiny osob utrpělo pouze lehká zranění nebo, ačkoli došlo k jejich pádu, nebyli zraněni vůbec. Těžší zranění (definovaná jako zranění, která vyžadují nejméně 24hodinový pobyt v nemocničním zařízení) se vyskytují spíše ojediněle. Jednotlivá nebo vícečetná poranění, která by vedla k ohrožení života, se vyskytovala velmi zřídka. V námi provedené analýze se jednalo pouze o jednoho pacienta. Pro deset procent z celkového počtu 167 postižených lezců vedl pád při lezení na feratě ke smrti. Zajímavá je příčina nehody všech těchto sedmnácti evidovaných smrtelných nehod (tabulka 1). Kromě jedné konkrétní události, při níž došlo při pádu k selhání materiálu (jištěný pád), byl v ostatních případech příčinou smrtelné nehody nejištěný pád (na nezajištěných pasážích, nebylo použito žádné jištění). V minimálně třech těchto případech bylo správné vybavení pro zajištěné cesty k dispozici, nebylo však použito. Vysoký počet smrtelných nehod byl zaviněn akutním onemocněním (např. náhlou srdeční zástavou), celkem se jedná o třicet procent smrtelných nehod.
b) Příčiny nehod
Bližší pohled na pády feratistů (obr. 3) ukazuje, že nejčastější byl pád do správně používané soupravy pro zajištěné cesty. V několika případech se jednalo o nejištěný pád nebo o pád způsobený úderem padajícího kamení. Zajímavý je relativně vysoký podíl (8 %) zranění, k nimž došlo v důsledku nadměrné námahy, často u již existujících onemocnění pohybového aparátu. Typické pro tento vzorec zranění jsou luxace ramen při překonávání určitých pasáží na feratách, kde je zapotřebí zapojení větší síly. Vyskytují se ale i neočekávané případy, kdy dojde k luxaci kyčelního kloubu, který je po implantaci protézy. V souvislosti s úderem blesku byl zaznamenán pouze jediný případ (následkem pádu bylo naštěstí pouze lehké zranění).
c) Pád do soupravy pro zajištěné cesty a jeho důsledky
U celkem 67 osob mohly být podrobněji sledovány následky pádu do setu pro zajištěné cesty (obr. 4). Ve více než 70 % skončil pád lezce zcela bez zranění nebo pouze s lehkým zraněním. Jen jeden člověk byl po pětimetrovém pádu do správně použité soupravy pro zajištěné cesty zraněn tak, že byl ohrožen na životě. Průběh nehody a obraz zranění tohoto lezce jasně ukazují, že jeho zranění nebyla způsobena pádovým faktorem, nýbrž nárazem na skálu a na ocelové jisticí prvky. Také všechna ostatní registrovaná těžší zranění (zranění horních a dolních končetin, zranění hrudního koše) byla způsobena nárazem na skálu nebo kovová jištění; při žádné z těchto nehod nebylo evidováno žádné zranění, které by způsobil náraz při zachycení pádu, tj. pád do soupravy pro zajištěné cesty (vnitřní zranění, zranění způsobená vertebrogenním posunem obratlů na páteři, obr. 5).
Výsledky a závěry analýzy
Příčiny úmrtí
Příčinou úmrtí číslo jedna při nehodách na zajištěných cestách je pád nejištěného lezce. Zřídka k tomu dochází na nezajištěných úsecích, mnohem častěji ale k tomu dochází při překonávání zajištěných úseků, kdy lezec nevyužívá jištění. Počet úrazů zaviněných padajícím kamenem nebo úderem blesku tvoří jen malou část příčin smrtelných nehod. Analýza dokládá, že dvěma třetinám všech případů úmrtí na feratách by se tedy dalo snadno zabránit, kdyby se při lezení k jištění používal feratový set, který je k dostání v obchodní síti.
Proto je významné zdůraznit, a to by si měli uvědomit i zkušení feratisté, že bez použití soupravy pro zajištěné cesty může klopýtnutí, uklouznutí nebo pád i v méně obtížných pasážích zajištěných cest vést ke smrtelnému pádu.
Zátěž srdečního oběhového systému
Lezení na feratách je spojeno s velkou zátěží srdečního oběhového systému. Při lezení dochází například s aktivací nervového systému způsobeného psychickým stresem k velkému zvýšením krevního tlaku nebo k neobvyklé, i když pouze krátkodobé maximální tělesné zátěži. Tyto zátěžové situace jsou zařazeny mezi rizikové faktory, které mohou být příčinou náhlého srdečního selhání, k němuž v rámci horských sportovních aktivit dochází. Vezme-li se v úvahu věk, profil rizika a kondice, resp. trénovanost některých zájemců vydávajících se na feraty, není vlastně ani vůbec překvapivé, že tato náhlá onemocnění jsou zodpovědná za třetinu všech nehod na zajištěných cestách se smrtelnými následky. Pacienti z rizikových skupin nebo pacienti s onemocněním srdečního oběhového systému by se měli vydávat na feraty teprve po vyšetření a po dohodě a schválení zkušeným lékařem zabývajícím se sportovní medicínou.
Statistiky a medializace
Statistiky obsahující každoročně se zvyšující počty nehod, k nimž dochází na feratách, vedly k větší medializaci a k větší pozornosti v mediích určených nejen sportovcům, ale i laikům. To vyvolalo ve veřejnosti dojem, že sportovní aktivity zahrnující lezení po feratách jsou spojeny s vysokým nebezpečím a že při nich dochází ke vzniku těžkých a smrtelných zranění. Podrobnější pohled do statistiky nehod ale jasně ukazuje, že velká část nehod a nouzových situací, které jsou zde evidovány, se týká nezraněných nebo jen lehce zraněných osob. Stejně tak pády do setu pro zajištěné cesty vedou při správném používání jen ve výjimečných případech ke skutečně těžkým nebo život ohrožujícím zraněním. Vezmou-li se v úvahu velké počty zájemců, kteří se po feratách pohybují, tak je riziko smrtelného ohrožení při správné aplikaci profesionálního vybavení na zajištěné cesty velice nepatrné (dva případy ve spolkové zemi Tyrolsko za sedm let!).
Závěr
Možnost, že při nárazu po zachycení pádu feratovým setem, tj. při velkém pádovém faktoru, dojde k těžkým a život ohrožujícím zraněním, je dobře doložena pomocí mnoha teoretických výpočtů a experimentálních testů a zkoušek. Pohled do statistiky nehod ukazuje, že velký pádový faktor při lezení po feratách jako příčina vzniku těžkého zranění hraje pouze podřadnou roli. Analyzuje-li se průběh pádů a druhy zranění po pádu na feratách, příčinou všech těžkých zranění jsou nárazy na skálu a na ocelové prvky zabezpečení. To samozřejmě neznamená, že riziko nejtěžších zranění způsobených nárazem při zachycení pádu neexistuje! Tento rozbor pouze dokládá, že promyšleným způsobem budování zajištěných cest (například krátkými rozestupy mezi ukotveními v místech, kde by mohlo dojít k volnému pádu) a opatrným a zodpovědným chováním lezců na feratách dochází v reálných podmínkách velmi zřídka k těžkým nebo smrtelným nehodám.
Text: Alex Walpoth, Mathias Haselbacher, Regina Sterr, Peter Mair
Překlad: Kateřina Homutová, Ladislav Jirásko
Foto: archiv lidé&HORY, Grafy a tabulky nehod: Kuratorium pro bezpečnost v horách