Smrtelná nehoda na Hochkönigu při sestupu z feraty Königsjodler

nehody v Alpách

Kotlina Birgkar a hřeben Hochkönigu, foto: Bergrettung Dienten


Smrtelná nehoda na Hochkönigu při sestupu z feraty Königsjodler kotlinou Birgkar
Kombinace většího počtu příčin nehody
Nehody v Alpách, 4. díl


nehody v Alpách
Manfred Nagl, Policejní inspektor, horský vůdce a zástupce vedoucího horské policie v St. Johann im Pongau, vedoucí operátor základny vrtulníků horské záchranné služby
40_Titel_2017.jpg
Klaus Wagenbichlert, vojenský horský vůdce, horský a lyžařský vůdce, soudní expert a vedoucí zemské horské záchranné služby Salcburk, spolkový lavinový referent Rakouské horské záchranné služby


Popis a průběh nehody
Dva lezci se rozhodli vystoupit na vrchol Hochkönig v Berchtesgádenských Alpách po známé feratě Königsjodler. Z důvodů několika nepříznivých okolností skončila celá túra pro jednu osobu smrtelnou nehodou. Nedošlo k ní ovšem na feratě, ale na strmém sněhovém poli při sestupu z vrcholu.

Dne 4. června 2016 se dva bratranci domluvili, že vystoupí na Hochkönig po feratě Königsjodler, obtížnost této feraty je označována jako D. Königsjodler je díky své lezecké délce 1700 metrů jednou z nejdelších zajištěných cest v Rakousku. Příchod k feratě trvá průměrně 2 hodiny a lezení po feratě vyžaduje čas obvykle 4,5 hodiny – tyto časy platí pro kondičně zdatné feratisty. Oba bratranci byli zkušení lezci, kteří v horách společně absolvovali několik výstupů. Předpověď počasí byla poměrně příznivá, noc byla jasná. Na parkovišti se dle domluvy setkali v časných ranních hodinách a do feraty nastoupili již v 5 hodin ráno. Výstup po feratě probíhal bez komplikací, v 11.00 byli již na konci feraty ve výšce 2900 metrů nad mořem.
Po krátkém odpočinku a posilnění začali sestupovat. K sestupu zvolili kratší cestu částečně zasněženou, ale strmou kotlinou Birgkar. Teploty byly v této polední době již poměrně značné a spolu s intenzivním slunečním zářením způsobily, že sníh byl velmi měkký. Proto se oba rozhodli pro sestup bez stoupacích želez.
Zkušenější z obou postupoval jako první. Po asi 50 metrech sestupu na sněhovém poli, ve výšce asi 2800 metrů, ale uklouzl. Nebyl schopen hned zastavit a začal klouzat po sněhovém poli, přičemž na asi 40 stupňů strmém sněhovém svahu strhl malou lavinu. Spolu se strženým sněhem padal částečně skalnatým žlabem asi 800 metrů, strženým sněhem byl kompletně zasypán.
Druhý lezec, který šel jen pár metrů za ním, uklouznutí a ani pád neviděl. Usuzoval ale, že jeho partner klouzal po sněhu na zádech s nohama dopředu. Proto sestoupil po sněhu až do míst, kde očekával, že by se mohl jeho bratranec nacházet. Ten byl ale zasypán sněhem, a proto ho nebyl schopen najít. Svůj mobilní telefon měl v autě na parkovišti, proto se rozhodl sestoupit do údolí a od auta pak zavolal pomoc. Horská záchranná služba, horští policisté a jeden lavinový pes byli helikoptérou dopraveni do lavinového kužele. Lavinový pes nalezl postiženého pod lavinou ve 14.21. Po ohledání konstatoval lékař, člen posádky vrtulníku záchranářů „Martin 1“, ve 14.29 již jen smrt. Po tomto zjištění byl mrtvý feratista transportován policejní helikoptérou „Libelle“ do údolí.
Stopy, které byly nalezeny ve sněhu v místě pádu, respektive v místě uklouznutí, naznačovaly, že oběť nejprve kontrolovaně sjížděla po sněhu (podobně jako při lyžování). A teprve později došlo k pádu na záda a k následnému nekontrolovanému pádu po strmém sněhovém poli. Díky strmosti a zvyšující se rychlosti pádu nebyl alpinista schopen včas se převrátit na břicho a pád a klouzání po sněhu zabrzdit.


nehody v Alpách

Birgkar – oblast pádu, foto: Alpinpolizei Österreich


INFORMACE A UPOZORNĚNÍ NA NEBEZPEČÍ
Ve všech popisech túr a v informacích o feratě Königsjodler jsou zveřejňována upozornění na obtížnost a nebezpečnost sestupové cesty kotlinou Birgkar. Je zdůrazňována strmost terénu, častý výskyt velmi příkrých sněhových a firnových polí a možnost klopýtnutí, uklouznutí a pádu. A uváděno je i nebezpečí pádu lavin. Stejně tak je zdůrazňováno, že na skalnatých úsecích bývá štěrk a sutě a že je třeba počítat s hrozbou padajícího kamení během velké části pohybu kotlinou Birgkar.


nehody v Alpách

Kotlina Birgkar, celkový pohled, foto: Bergrettung Dienten


KOMBINACE VĚTŠÍHO POČTU PŘÍČIN NEHOD

Smrtelná nehoda
Na základě nalezených stop, které byly ve sněhu, lze usuzovat, že ještě předtím, než došlo k pádu, nešťastník zpočátku vědomě a kontrolovaně sjížděl po botách několik metrů po změklém sněhu.
Následný pád a pak také sestup druhého horolezce způsobily ve žlabu uvolnění většího množství mokrého sněhu, který zříceného horolezce kompletně zasypal metrovou vrstvou sněhu.
Jeho kamarád byl schopen záchrannou horskou službu zavolat mobilním telefonem, který zanechal v autě až tehdy, když se vrátil na parkoviště na Hochkönigstraße (ve výšce 1300 metrů). Smrtelně zraněný mohl být proto nalezen lavinovým psem až po několika hodinách po zasypání.
Ačkoliv se při této nehodě jedná o zasypání lavinou, lavina nebyla tím, co nehodu způsobilo. Nehodu je třeba přičítat letním alpinistickým aktivitám, mezi které patří lezení a turistika. Smrt s největší pravděpodobností způsobily klopýtnutí, ztráta rovnováhy a pád v délce 800 výškových metrů. A nikoliv sesuv laviny a zasypání sněhem.
I mnohaleté statistiky nehod a úrazů dokládají, že právě klopýtnutí, ztráta rovnováhy, uklouznutí, pád a zřícení jsou nejčastějšími příčinami neštěstí a nehod v horách.

Předpověď počasí na den nehody
Na sobotu, 4. června 2016, byl předpovídán vliv slabé tlakové níže s proměnlivým vrstvením vlhkého a teplého vzduchu a na odpoledne bylo v horách ohlášeno nestabilní počasí. Byla zvýšená pravděpodobnost výskytu lokálních intenzivních dešťů, které mohou být doprovázeny smýváním velkých hmot zvětralin a pravděpodobnost lokálních záplav. Vliv tlakové níže s počasím náchylným k přeháňkám a bouřkám měl být určující i pro následující den.
Teplotní a povětrnostní podmínky v předchozích dnech byly podobné těm, které panovaly v den nehody. Bylo vlhko, teplo, nestabilní vrstvení vzduchu, náchylnost k dešti a bouřkám, nulová izoterma se po mnoho dní pohybovala ve výšce 3000 metrů.
Předpověď počasí byla pravděpodobně důvodem, proč oba feratisté začali túru velmi brzy po ránu a již kolem 5.00 h byli u nástupu na feratu a proč přechod feraty ukončili před 11.00 h. Je rovněž nutné poznamenat, že vlivem vysokých teplot, nepatrnému nočnímu vyzařování, přetrvávající oblačnosti a díky jižní orientaci sestupové kotliny nebyla provlhlá sněhová pokrývka v Birgkaru dostatečně pevná.

Sněhová pokrývka a sněhové podmínky
Sestup kotlinou Birgkar začíná často i na začátku léta hlavně v horní části přechodem po velice strmých sněhových polích. Pod úzkým sedlem Birgkarscharte, ve výšce mezi 2840 až 2600 metrů, je strmost svahu až 37 stupňů. Potom se strmost zmírní asi na 28 stupňů a teprve v nejspodnější části sestupu je ještě mírnější.
Dlouhý traverz pod sedlem ve výšce 2600 metrů bývá jak v létě, tak i v zimě z důvodů velmi strmého terénu a jižní expozici (zvlhnutí/ztvrdnutí/zledovatění) a také níže se vyskytujícímu skalnatému a strmému terénu příčinou těžkých a bohužel i smrtelných nehod.
Použití nesmeků nebo maček při přechodu popisovaného terénu je naprosto oprávněným a smysluplným opatřením ke zvýšení bezpečnosti tam, kde leží sněhová pokrývka.
Na otázku, zda by ale použití maček mohlo zabránit pádu, nebo dokonce zda by jejich použití mohlo pád naopak způsobit, ale nelze jednoznačně odpovědět.
V popisované situaci, měkký sníh a velmi příkrý terén, by se dalo klouzání a následnému pádu po strmém sněhu zabránit pravděpodobně pouze velice rychlou a vědomu reakcí a zabrzděním pádu nalehnutím na břicho a brzděním rukama nebo nejlépe cepínem.
Pomalý a koncentrovaný sestup (bez fází klouzání), ať s mačkami, nebo bez nich, a použití cepínu by možná zřícení horolezce mohly zabránit. To, jestli použití maček zvýší bezpečnost, závisí jednak na sněhových podmínkách (sníh příliš měkký, příliš hluboký, ucpávání maček sněhem) a pak také na technice chůze a hlavně také na zkušenostech alpinisty s používáním maček.

Vybavení
Oba lezci měli mačky s sebou, ani jeden neměl ale cepín a se sestupem začali, aniž by mačky, které měli v batohu, použili.
Obvykle mačky ani cepín nebývají součástí výbavy na zajištěnou cestu. Pro sestup kotlinou Birgkar by však kvůli panujícím sněhovým podmínkám v den nehody bylo použití maček a cepínu opatřením, které by mohlo zvýšit bezpečnost. Navíc byla sestupová trasa kotlinou z větší části viditelná již ze silnice – byl vidět sníh a daly se odhadnout i aktuální sněhové podmínky.

Vybavení pro případ zasypání lavinou
Stejně jako cepín a mačky, tak také vybavení pro případ zasypání lavinou (LVS-přístroj, lavinová sonda, lavinová lopata) nebývají povinnou výbavou pro výstupy po feratách.
Pokud ale končí celá túra po feratě, tak jako Königsjodler, ve výši téměř 3000 metrů a sestupovat se pak musí přes dlouhá sněhová pole, stojí za uváženou i přibalení tohoto vybavení. V popisovaném případě by však zřejmě ani lavinová výbava neměla vliv na to, jak nehoda dopadla. Faktem však je, že laviny nepadají pouze v zimě. Podle toho, o jakou nadmořskou výšku se jedná, může k pádům lavin docházet i pozdě na jaře nebo na začátku léta.

Komunikační prostředky
To, že si lezci na túru nevezmou žádný mobil, to je v současnosti velká výjimka. Především při lezení v horách je mobilní telefon „prostředkem záchrany v případě nouze“. V mnoha situacích může mobil přispět k tomu, že se po nehodě k postiženému dostane rychle pomoc a rychlá pomoc mu může zachránit život.
Každý zraněný nebo pohřešovaný, který je rychle zachráněn díky včasnému přivolání pomoci mobilním telefonem, za to bude určitě vděčný.
V uváděném případě však to, že nebyla včas mobilním telefonem zavolána pomoc a záchranáři se na místě nehody objevili pozdě, nemělo s největší pravděpodobností vliv na to, že pád skončil smrtí.


nehody v Alpách

Birgkar – dráha padajícího na strmém sněhu, foto: Alpinpolizei Österreich


Závěr a několik poznámek
Boom, který v současnosti zažívají zajištěné cesty (jak jejich zřizování, tak i lezení po nich), vedl bohužel také ke konkurenčnímu uvažování, pokud se týká ekonomiky a sportu. „Delší – strmější – obtížnější“ se stalo devizou, která platí nejen v mnoha druzích sportu. Zda je tento způsob uvažování vhodný také pro zřizování zajištěných cest, je však otázkou.
Opatření k ochraně přírody a vlastnické vztahy částečně vedly/vedou k omezením budování zajištěných cest. Právní normy o „podmínkách pro záchranu“, které jsou předepsány například u vleků a lanovek atd., pro zajištěné cesty ale neexistují.
Nemůže-li se z důvodu nepříznivé povětrnostní situace provádět záchrana pomocí vrtulníku, potřebuje horská záchranná služba pro příchod k místu nehody s nezbytným vybavením přibližně ten samý čas, jaký potřeboval zachraňovaný, aby se dostal na dané místo. Tento časový faktor (od okamžiku, kdy došlo k nehodě až do chvíle, kdy dorazí horská záchranná služba) je proto při plánování túry rovněž třeba vzít v úvahu. Tento časový úsek musí být překlenut vhodnými opatřeními první pomoci, která po tuto dobu budou provádět kamarádi zraněné osoby, kteří jsou na místě nehody.
Pro feraty, jako je Königsjodler, je nutno plánovat túru podobně jako horolezeckou nebo vysokohorskou túru. Plánování takovéto túry se nesmí omezit pouze na čas nutný pro vlastní výstup a pro sestup. Je třeba přitom vzít v úvahu i roční období, délku dne a také aktuální sněhovou situaci.
Rozhodujícím a podceněným bodem plánování (to, co zavinilo nehodu) v tomto případě byly povětrnostní podmínky a srážková situace ve dnech předtím a i v den nehody. Pokud leží nulová teplota již několik dní ve výšce okolo 3000 metrů, nedá se předpokládat, že ve velmi příkrém a k jihu orientovaném terénu budou panovat stabilní sněhové podmínky. Z důvodu provlhčení sněhové pokrývky bylo třeba během dne počítat se sesuvy mokrého sněhu.
Klouzání po botách na sněhových polích, obzvláště nad skalnatým příkrým terénem, končí velmi často nehodami. Opatrná chůze bez škobrtání a ovládání brzdicí techniky, s cepínem a mačkami nebo bez nich, jsou v každém případě naprostou nezbytností.
Mobilní telefon pro případ nouze, kde jsou uložena čísla na záchrannou službu, stejně jako prostředky první pomoci a bivakový pytel pro dvě osoby patří ke standardní výbavě při pohybu v horách a nesmí chybět v žádném batohu.
Feraty umožňují horolezcům ovládajícím správnou techniku lezení na zajištěné cestě, aby se i s relativně malým vybavením (lezecká přilba/párací tlumič pádu/sedák) mohli pohybovat po obtížném skalnatém terénu. Podobnou lezeckou túru by jinak bez odpovídající přípravy, plánování túry a bez zvládnutí práce s lanem a jisticích technik nemohli absolvovat.
Přechod po feratě nebo lezecký výstup skalní stěnou stejně jako skialpová túra jsou náročné alpinistické aktivity. Úspěšně zvládnout výše zmíněné druhy výstupů a sestupů znamená zvládnout jak všechna subjektivní nebezpečí (jako je nedostatečná kondice, nezvládnutá technika lezení, málo zkušeností, sebepřeceňování…), tak také objektivní nebezpečí spojená s pohybem se ve vysokých horách (délka túry, nadmořská výška, počasí/bouřka, laviny…).
To všechno je třeba mít na paměti při přípravě takovýchto druhů vysokohorských túr a výstupů.


nehody v Alpách

Alpinpolizei při akci, foto: Petr Šilhán


Text: Manfred Nagl, Klaus Wagenbichler
Překlad: Kateřina Homutová, Ladislav Jirásko
Foto: Bergrettung Dienten, Alpinpolozei, Petr Šilhán